Tvorba Michaely Černické (19 70) má specifickou povahu. Je jakýmsi odkrýváním skrytého. Z restaur átorské zkušenosti autorky vyrůstá svébytná citlivost\, která stoj í za jiným vstupem do volených výrazových médií. Kresba\, objekt\, obraz\, fotografie či video zpřítomňují a zároveň tematizují před evším proces či stopy rozložené v čase. S vizualitou zachází autor ka jako s objeveným\, postupně probouzeným a rozvíjeným zdrojem\, zdr ojem odkrytým v jakési náhodné situaci\, do jisté míry mimovolně\, zdrojem\, v němž přebývají možnosti čekající na svou realizaci. J ako kdybychom před sebou měli semínko\, jádro\, pecku\, které začnou za vhodných podmínek klíčit a růst. V každé fázi tohoto procesu j e autorka zároveň tvůrcem i zvědavým pozorovatelem toho\, co roste a vytváří se pod jejíma rukama a jejich prostřednictvím.
\nDo způsobu tvorby se mimo jiné implementují ta ké vstupní podmínky umělkyně-matky\, která v nedávné minulosti byl a donucena pracovat v rámci „přerušovaného“ času. Celý svět\, v každém svém okamžiku se dělil a přeskupoval jako stavebnice. Tento princip propojující povinnost a hru\, intuici a konstrukci\, asociaci a analýzu\, jev a systém\, akci a paměť\, zformoval nosný půdorys tvor by Michaely Černické. V těchto podmínkách vykrystalizovala specifick á autorská vizualita i základní tematické okruhy. A z tohoto půdorys u vyrůstá na způsob katedrály tvorba\, jejíž elevace je\, obrazně řečeno\, prostupnou diafánní strukturou. Právě „diafánní“ ráz - průsvitnost či transparentnost – je základním charakterem tvorby Michaely Černické. Kresba jako základ situace\, palimpsest\, který pro svítá vrstvami\, odkazuje na způsob hledání a ukládání otisků a s top v čase. Rám obrazu se stává symbolickým oknem do časové kapsy\, v níž přebývá to\, co bylo zastaveno a vyjmuto z naší registrace p řirozeného časoběhu\, jenž plyne mimo nás i v nás samotných.
\nDalším vypovídajícím rozměrem aut orčiny práce je variabilní povaha děl\, jejich adaptabilnost na prosto rové proměny a výzvy. Dílo-soubor-síť-mapa\, odkazují na jakýsi os trov přebývání coby živý organismus\, který proměňuje svá jádra i obrysy\, a tím přeskupuje i své vlastní teritorium. Většina prac í reaguje také na změnu světla či změnu pohledového úhlu. Kontextu alizace je vložena do objevování nepatrných periferních souvislostí\ , které se v součtu jeví jako základní transformační pohyb. Takový m příkladem je obraz mraku malovaný na průhledný podklad a umístěn ý před rovinu stěny\, nikoliv přímo na ní. Vzniká meziprostor zása dní pro neustálou proměnu díla. Námět mraku je iluzivně zaznamenán (popsán)\, zároveň je však umístěn do levitujícího prostorového vztahu\, v němž v závislosti na proměně světla je „promítán“ n a stěnu jeho stín\, který putuje. Obraz ožívá dynamickým prvkem neu stálé\, byť zastřené a takřka nepozorovatelné proměny. V tomto sm ěru se autorce daří zviditelňovat samotný čas\, jehož fyzické plyn utí pro nás zůstává jedním z největších tajemství.
\nTematizace přítomnosti v čase je pro Michaelu Černickou stejně důležité jako dýchání. Je to projev\, který si n achází estetické prostředky pro vyjádření něčeho daleko podstatn ějšího\, nežli je distanční průzkum tvarosloví\, výrazu nebo form álních soustav díla. Jde spíše o dotyk s něčím velmi pomíjivým\, co uniká naší pozornosti ve chvíli\, kdy to zaměříme. Autorka pře s mizející okraje jevů a jejich zastřené vztahy zachycuje zásadní p ředpoklady jejich platnosti pro lidskou zkušenost. Podstatným momentem v tomto procesu je potvrzené vědomí vlastní přítomnosti uvnitř vše ho\, co viditelné není. Tvorba Michaely Černické je citlivou falzifika cí vlastních pochyb o tom\, zda život není jen pouhá iluze dočasnost i. Na půdorysu své tvorby staví víru ve smysl toho\, co v nejobecněj ší rovině nazýváme smysluplným bytím\, které se otiskuje v hmotné rovině naší zkušenosti.
\nPetr Vaňous\, kurátor výstavy
\n\n
Ve svých kresbách\, malbách\, fotografiích se zabývá vytvářením tematicky založených sérií\, o bvykle realizovaných v průběhu měsíců či let\, systematickými oso bními situačními záznamy\, vrství a pohrává si s plynutím času – vznikem a mizením událostí\, jevů na hraně hmotného a nehmotnéh o\, splýváním nebo interakcí nesourodých vizuálních dějů přírod ních i zapříčiněných lidskou činností. V poslední době též vol ně parafrázuje technologické postupy inspirované studiem restaurátors tví.
\nStudium: 1990- 1997 A kademie výtvarných umění v Praze
\nNarozena 1970 v Praze\, žije v Praze
\nRozhovor< /strong>
\nNarodila jsem se v Praze\, vyrostla tu\, studovala. Mám to tady ráda. Prvotní střet s uměním si nevybavuji konkrétně…Nicméně byla jsem takovéto dít ě\, které odmala kreslilo a od čtyř let tvrdilo\, že bude malířkou\ , až vyrosteJ) Jako relativně malá jsem si doma prohlížela knížku H ieronyma Bosche a pochopitelně mi její obsah připadal tajemný\, trochu zlověstný\, ale tím víc přitažlivý…Později\, když jsem chodi la do ateliéru mého druhého otce a mohla zblízka vidět všechny ty ma teriály a objekty tvořící tvůrčí prostředí nebo když jsme v rá mci přátelských setkání navštívili některého z jeho kolegů\, u n ěhož byl zase jiný „podivný“ svět – to se mi samozřejmě ohrom ně líbilo a bezesporu mě to utvrzovalo v tom\, co chci dělat. Na AVU jsem se dostala v rámci prvního porevolučního ročníku\, doba byla e lektrizující a prošla jsem několika ateliéry od kresby a malby\, pře s ateliér konceptuálních tendencí a také restaurátorství. Po škole jsem se hodně věnovala zejména malbě\, nicméně již dlouho není pr o mne toto médium jaksi samonosné – neřeším její formální proble matiku. Soustředím se na obsah\, sdělení a právě malba je jedním z médií\, které používám nejčastěji – je ovšem často všemožn ě deformovaná tím\, že ji aplikuji na neobvyklý materiál\, napříkl ad různě pokřivený\, porézní či průsvitný\, na kterém v rámci daného konceptu vzniká. Souvisí to i s výše zmíněným studiem rest aurátorství\, kterému se dodnes v určité míře věnuji. Restauráto rské postupy navíc mou práci ovlivňují zejména v posledních letech \, kdy postupně vzniká cyklus Dokumentární sondy.
\nVe chvíli\ , kdy si ujasním\, kterému projektu se budu věnovat\, začnu obvykle s rešerší podkladů – fotografií\, textů v knížkách\, na intern etu. Potom vybírám\, co konkrétně zpracovat…Ale to se týká zejmén a prací\, které jsou součástí širšího cyklu – tak aby byl koneč ný výběr celistvý. Jindy naopak začnu velmi impulsivně zpracovávat určité téma. Je to proměnlivé\, což mi vyhovuje a nesnažím se to p říliš korigovat…
\nPokaždé samozřejmě něco jiného – principiálně situace\, jev\, objekt\, id ea\, konkrétní historické či politické a sociální události\, cesto vání\, mezilidské vztahy… Ne vždy je tam ale přímá úměra mezi „důležitostí“ daného fenoménu a mojí inklinací ho zpracovat. V posledních letech se tak zabývám i tématy a okruhy\, které se zdaj í nebo skutečně jsou na okraji zájmu. Jde o tematizování fragmentů porcelánu nebo výjevů pro něj typických. Dále zobrazováním naopak extrémně důležitých až naléhavých námětů na netradičních mís tech ( malba na spodní rámy\, klínky ) a také mne přitahují upozadě né funkce částí uměleckých objektů\, které mne baví naopak zvýra znit a dát jim novou „důležitější“ funkci ( například klínků m z klasických blintrámů )…
\nTvořit bez kontextu – řekla bych – tak řka nejde. Tedy za předpokladu\, že se průběžně setkáváte s umě ním na výstavách doma\, v zahraničí\, v knihách i on-line. Vnímá te jeho staré i nové podoby\, přemýšlíte o něm\, některé věci v ás ohromí\, jiné se vás vůbec nedotknou…
\nPochopitelně\, nežiji ve vakuu a zajímá mne\, jak je výsledek mé práce reflektová n ostatními\, navíc někteří lidé vnímají dílo jinak než autor a i tohle sdílení různých interpretací bývá pro mne inspirativní. Li dé se mne často ptají na techniku zpracování\, protože na ně nepůs obí známým dojmem\, nejsou si jistí a stalo se mi\, že jedna malířs ká série byla dokonce mylně považována za tisk na počítači autorem \, který je jinak opravdu velmi zručný umělecJ Během Mikulovského v ýtvarného sympozia\, kterého jsem se účastnila v roce 2021\, se mě mnoho návštěvníků ptalo na detaily k Dokumentárním sondám III\, k teré pojednávaly o poválečném odsunu místních Němců\, zároveň m i sami návštěvníci ukazovali místa v krajině\, kde k těmto událo stem došlo\, doplňovali zajímavé detaily\, které znali z minulosti t řeba od svých příbuzných. Bylo vidět\, že se jich téma dotklo a m ěli tendenci je se mnou sdílet. Pro mne jako autorku byla tato interakce s nimi opravdu velmi příjemná.
\n\n
Momentálně pokrač uji v rozvíjení tématu prázdnoty a fragmentálnosti v pokračující sérii maleb na organze. V procesu jsou i další variace z cyklu Klín ování a také práce na nové sérii obrazových spodních rámů s mno ha a mnoha příčkami……Myslím\, že v Galerii Sýpka se některé z těchto projektů objeví:)
URL:https://galerie.kzvalmez.cz/udalost/5919-michaela-cernicka/ LOCATION:Galerie Sýpka - Galerie Sýpka ORGANIZER;CN=Galerie Sýpka:mailto:kzvalmez@kzvalmez.cz END:VEVENT END:VCALENDAR