Program výstav a expozic Galerie Kaple ve Valašském Meziříčí Obsah toho webu je licencován podle ... Žádná s jeho částí nesmí být použita bez vědomí webmastera. Copyrigth 2012 cs http://www.rssboard.org/rss-specification http://galerie.kzvalmez.cz/vystavy/aktualni/ 30 Sun, 05 Feb 2012 14:10:34 GMT VVE 6.0.0 jakubmatas@gmail.com (Jakub Matas) http://galerie.kzvalmez.cz/vystavy/aktualni/JAKUB-SPANHEL/ <p>Pověst mimořádného talentu, která doprovázela <strong>Jakuba Špaňhela</strong> (1976) už za jeho studií na pražské akademii, byla záhy po absolutoriu potvrzena několika samostatnými výstavami ( GHMP, NG v Praze, Galerie Klatovy / Klenová), účastí na většině významných přehlídek malby jeho generace (Perfecte Tense, Berlín – Praha, Mánes; stálá expozice Wannieck Gallery atd.) či zastoupením ve veřejných sbírkách. Jeho dosavadní tvorba by se dala rozdělit zhruba do dvou výrazně oddělených poloh, propojených společnými znaky, jako je např. tíhnutí k monochromii a formální redukci nebo primární důraz na malířské kvality. Obrazy první skupiny jsou založeny na zobrazení konkrétního motivu v jeho typickém gestickém stylu. Vedle proslulého cyklu chrámových interiérů, s nímž diplomoval, sem patří i série aktů, květin, krajin, portrétů či v poslední době benzinových stanic a budov centrálních bank jednotlivých zemí. Prakticky ve všech případech jde o tradiční žánry, některé z nich – například akty, květiny či chrámové interiéry - se dokonce v ikonografii českého umění neobjevily dlouhá desetiletí. Za předlohu mu většinou slouží fotografie nebo reprodukce obrazu (v případě chrámů to jsou ony slavné Blažíčkovy interiéry), což mu umožňuje pracovat v ateliéru ve velkých formátech. Druhá skupina obrazů má minimalisticko-seriální ráz, spočívající v mechanickém opakování jednoduchých prvků za pomocí malířského válečku, např. „květináčů“, křížků, půllitrů či plachetnic.</p> JAKUB-SPANHEL_22_2012-01-24 05:10:47 Tue, 17 Jan 2012 19:22:20 GMT http://galerie.kzvalmez.cz/vystavy/aktualni/DANA-SAHANKOVA/ <p><strong>Dana Sahánková</strong> (1984) je absolventkou pražské AVU (ateliér Jitky Svobodové a Veroniky Bromové). Její velkoplošné rustikální kresby se vztahují k mezním existenciálním tématům. Již v dřívějších pracích se zabývala fenomény odkazujícími k nejednoznačnosti emocionálního světa a k dešifrování vědomých a podvědomých vrstev lidské psychiky (pocit ohrožení, agrese, sounáležitosti i ženská a mužská specifika). Současné práce vycházejí ze základní polarity lidského a zvířecího elementu. Konkrétní inspirací byli psi a kočky, které zná autorka z důvěrného známého prostředí domova. V rámci tvůrčího procesu jsou však jednotlivá zvířata oprošťována od individuálních specifik, zobecňována a proměňována v metafory lidských pocitů. Také lidská postava prochází obdobnou metamorfózou. Ačkoli jsou to většinou autoportréty se zřejmými ženskými konkretizujícími detaily v postoji, gestu a oblečení, vyznívají obecně existenciálně. Něžná dívčí silueta umístěná do středu chlupaté psí či kočičí smečky asociuje protichůdné pocity: jak strachu a ohrožení, tak ochrany a bezpečí. Prostřednictvím konkretizovaných zobrazení jsou představovány nejstarší „atavistické“ modely lidského vnímání. Zajímavý je způsob, jakým autorka pracuje s fenomény rozdvojení a rozostření, které se v jejím podání stávají nástroji generalizace a zobecnění.</p> DANA-SAHANKOVA_21_2012-01-24 05:07:08 Tue, 17 Jan 2012 17:42:23 GMT http://galerie.kzvalmez.cz/vystavy/aktualni/Chiel-Kuijl-/ <p>Chiel Kuijl (1971) žije a pracuje v Naardenu v Holandsku. Studoval život a také Akademii výtvarných umění Gerrita Rietvelda v Amsterdamu, obor sochařství (2004). Středem jeho zájmu jsou venkovní objekty a design. Fascinuje ho příroda a její nikdy nekončící dynamika a provázanost dějů a procesů. Vystavoval snad ve všech větších městech středního Nizozemí (Hilversum, Baarn, Naarden, Bussum, Laren, Utrecht, Leiden, Rotterdam, Amsterdam). Z textů samotného autora:<br /> <br />Tvorba sítí - Networking<br />Příroda není věc, místo nebo jen pouhá existence, ale neustálý koloběh dějů, proud pohybů, zkrátka nekončící proces. Je to všechno kolem nás, je to všude a vždy. Přírodu tvoří spojení řetězců složených z malých částí, které se pak spojují a stávají součástí  řetězců z větších celků. DNA tvoří buňku, buňky tělo, těla vytvářejí společnost. Spojení nejsou statická, ale neustále se mění.<br /><br />Růst<br />Moje práce roste jako sama příroda, která má svá vlastní pravidla a chování. I když velké linie jsou v zásadě jasné, práce jako příroda žije svým vlastním životem a má svou vlastní podobu. Roste jako klíčky u brambor, jako plísně, jako tráva. Ze semen vyženou nové výhonky, ze kterých zase vzniknou nová semínka. Růst znamená navazování nových spojení.<br /><br />Prostor<br />Vše, co je zde k vidění, se skládá ze spojování uvnitř a kolem prostoru. Prostor je vlastně velké nic, kterého si všímáme, až když do něj něco umístíme. Spoje definují prostor, aniž by ho samy o sobě absorbovaly. Lana fungují jako konstruční vodítka a čáry, jak tomu bývá v architektonických návrzích. Dávají směry, ale samy o sobě nejsou součástí budovy nebo území. Zachycují prostor a sešívají jeho jednotlivé díly dohromady.<br /><br />Pohyb<br />V mé práci má pohyb velký význam. Způsob, jakým zobrazuji pohyb v mé práci, se dá přirovnat k pohybům vln. Často začínají ve velkém stylu - monumetálně a pak se pomalu vinou, než se znovu vrátí. Jako vlny v bazénu, ale  ve hmotné podobě. Vlny se rozprostřou do všech koutů, odrazí se zpět, zdají se už být pohlceny, ale opět se vzedmou.<br /><br /></p> Chiel-Kuijl-_20_2012-01-24 05:06:21 Wed, 05 Oct 2011 02:20:19 GMT http://galerie.kzvalmez.cz/vystavy/aktualni/vernisaz-2162012-v-1800-hod/ <p><strong> CZECH PRESS PHOTO</strong> je každoroční  soutěž a následná výstava přinášející nezávislé obrazové svědectví o životě tak, jak je vidí doma i ve světě profesionální fotožurnalisté žijící v České nebo Slovenské republice.</p> <p>Cílem soutěží a  výstav, které se konají od roku 1995, je umožnit veřejnosti být očitým svědkem událostí a jevů uplynulého roku. A rovněž snaha motivovat fotografy v každodenním stereotypu jejich práce k osobním přístupům.</p> <p>CZECH PRESS PHOTO podporuje zájem o fotožurnalismus jako prostředek mezilidského poznání a porozumění. Za patnáct let své existence se doma stalo jednou z nejpopulárnějších  kulturně-společenských událostí. V jeho mezinárodních porotách zasedly už desítky významných  osobností – fotografové, editoři, art direktoři, šéfredaktoři, ředitelé mediálních agentur, kritici, teoretici, galeristé. Úspěch v soutěži a účast na výstavě se pro fotografy stalo otázkou prestiže.</p> <p>SOUTĚŽNÍ KATEGORIE: AKTUALITA, REPORTÁŽ, LIDÉ, O KTERÝCH SE MLUVÍ, SPORT, KAŽDODENNÍ ŽIVOT, PŘÍRODA A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, UMĚNÍ A ZÁBAVA</p> <p>V každé z osmi soutěžních kategorií se uděluje první, druhá a třetí cena. Hlavní cenou soutěže je titul Fotografie roku.</p> <p> </p> <p>Výstava bude realizovaná za významné pomoci společnosti NIKON spol. s r.o.</p> <p> </p> vernisaz-2162012-v-1800-hod_19_2011-10-05 04:14:15 Wed, 05 Oct 2011 02:06:59 GMT http://galerie.kzvalmez.cz/vystavy/aktualni/KATERINA-VINCOUROVA/ <p><strong>Kateřina Vincourová</strong> (1968) se ve své tvorbě orientuje na sochařství jakožto obor, zkoumající primárně otázky interiéru a exteriéru, stálosti a nestálosti. Autorka využívá možnosti času a pohybu. Výsledky jejích realizací představují více či méně dočasné instalace, jejichž existence mnohdy závisí na konkrétním místě a účasti diváků. Řada děl Vincourové představuje jakési interiéry v interiéru (galerie), obraz v obraze. Tyto interiéry jsou občas obyvatelné nebo alespoň vykazují metaforické znaky obývání („Call…“, „Tašky“). Většinou se jedná o modely objektů spotřební kultury (mobilní telefon apod.). Autorka komentuje fakt, že lidé žijí uvnitř věcí, přesněji uvnitř zboží. Nejedná se tedy už o fenomenologické disponování věcí, naopak předmět spotřeby do jisté míry disponuje svým uživatelem. Předmět vytváří útočiště, pozorovací platformu i celu. Spotřebitelé se uzavírají do každodenních rituálů, jejichž opakování a násobení splývá do kompaktní šedi („Neděle“). Tyto konzumní skrýše připomínají vesmírné moduly s omezeným životním prostorem, jsou metaforou expanze i uzavření. Objekty Vincourové jsou naplněny vzduchem (za pomoci ventilátorů), jenž představuje jejich stavební hmotu. Povrchová slupka je místem zviditelnění příslušného designu, loga. Tento druh tekuté architektury má za následek elementární měkkost objektů, umožňuje jejich snadný přesun a transformaci. Tato měkkost však neznamená ztrátu formy. Spíše se s její pomocí zdůrazňují vizuální kvality povrchu, jeho znaková role. Klasické statuární umění se soustředilo na vnitřní kostru a pevný objem zdůrazňující jeho touhu po věčnosti a bezčasí. I konzumní objekty si nárokují jistou nesmrtelnost, ovšem v rytmu věčného návratu a nekonečného variování. Čas spotřeby je časem cyklickým, časem ritualizovaných událostí. Objekty Vincourové reagují na tuto umělou idylu, která radikálně proměnila podobu soukromí. Soukromí se stalo komoditou, jeho konkrétní podobu je možno vybrat v katalogu. Veřejný prostor (především obchodní) se stává „soft“ prostředím , připomínajícím interiér dětského pokoje. Vincourová si je této vlastnosti konzumní kultury vědoma a vytváří její nejednoznačný model.</p> <p> </p> <p>1998 Hedlands Center for Art, Kalifornie<br /> 1996 Cena Jindřicha Chalupeckého<br /> 1993 Cena Alexandra Dornera, Hannover<br /> 1988-1994 AVU Praha<br /> 1986-1988 Akademie výtvarných umění Surikova, Moskva</p> KATERINA-VINCOUROVA_18_2011-10-05 04:02:31 Wed, 02 Feb 2011 20:12:34 GMT http://galerie.kzvalmez.cz/vystavy/aktualni/JAN-VYTISKA/ <p>Malby <strong>Jana Vytisky</strong> (1985) navazují na specifickou pop–surrealistickou linii současné české malby. Na pozadí streetartové estetiky a v kombinaci s precizní malířskou technikou jsou směsí pop kultury, aktualizované prvky venkovské mytologie, a folkloru, který se překlopil do polohy fantasy. Vymyšlené antropomorfní příšery se jakoby vynořují ze snových insitních světů starých společenství. Tajuplné surreálné příběhy však svojí estetikou připomínají současné animované pohádky pro dospělé. Objevuje se tu násilí i množství hororových scén. Předkládané výjevy zůstávají nekompromisně nereálné.</p> <p>Vytiska, rodák z Rožnova pod Radhoštěm, je absolventem Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské ve Valašském Meziříčí a a Fakulty umění Ostravské univerzity v Ostravě, ateliér Nová Média (prof. Jiří Surůvka).</p> <p> </p> JAN-VYTISKA_17_2011-10-05 02:51:21 Wed, 02 Feb 2011 19:56:27 GMT http://galerie.kzvalmez.cz/vystavy/aktualni/KATERINA-SEDA/ <p><strong>Kateřina Šedá</strong> (1977) vystudovala Střední průmyslovou školu v Hodoníně a Střední školu uměleckých řemesel v Brně. V roce 2005 ukončila studia na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své tvorbě se zaměřuje na sociálně laděné happeningy a experimenty mající za cíl vyvést zúčasněné ze zažitých stereotypů nebo ze sociální izolace. Většina projektů se týká buď autorčiny vlastní rodiny nebo jejího bydliště v Líšni. Šedá se zaměřuje ve své práci na sociálně koncipované akce, v nichž zaměstnává několik desítek či stovek osob, které nemají s uměním nic společného. Odehrávají se ve zcela neuměleckém prostředí. Experimenty s mezilidskými vztahy mají za cíl vyvést zúčastněné ze zažitých stereotypů nebo sociální izolace. Charakter projektu je buď velmi osobní (např. projekt Je to jedno) nebo lokálního charakteru (Nic tam není) – Šedá pracuje s obyvateli malinké vesnice, o jejímž jméně slyšíme poprvé v životě. Přes tento osobní aspekt je však dílo Šedé obecně, dokonce mezinárodně velmi dobře srozumitelné - Šedá dosáhla v krátké době mezinárodního uznání (k dnešnímu dni měla více výstav v zahraničí než doma).</p> <p>V roce 2005 získala nejprestižnější ocenění pro české výtvarné umělce Cenu Jindřicha Chalupeckého za projekt "Je to jedno".</p> <p>V roce 2010 poskytla Katřině Šedé prostor pro samostatnou výstavu londýnská galerie Tate Modern.</p> <p> </p> <p>1999-2005 AVU Praha (profesor Vladimír Kokolia)<br /> 1995-1999 Střední škola uměleckých řemesel v Brně, Střední průmyslová škola v Hodoníně</p> <p><br /> 2009 Contemporary Art Society Award, Great Britain<br /> 2009-2010 Stipendium in Ludwig museum, Hungary<br /> 2008-2009 DAAD, Berlin<br /> 2007 IASPIS (International artist in residence program in Stockholm), Sweden<br /> 2006 ISCP, New York<br /> 2005 Jindřich Chalupecký Award, Essl Award (Grant from the Czech Ministry of Culture and the Bern Department of Culture for a three-month stay in Bern)<br /> 2004 Tranzit Award – development grant</p> KATERINA-SEDA_16_2011-10-05 04:36:59 Wed, 02 Feb 2011 19:29:54 GMT http://galerie.kzvalmez.cz/vystavy/aktualni/ALES-HUDECEK/ <p>Malíř <strong>Aleš Hudeček</strong> (1973) se stal již nepřehlédnutelnou osobností současné výtvarné scény. Poprvé na sebe výrazněji upozornil již během studií na Katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity. V obrazech z konce 90. let jsou nejznámější Mladí sedláci z Westerwaldu, V polích a Lazebník. Hudeček už na těchto plátnech pracoval s fotografií. A právě využití fotky a následné narušení původního námětu zásahem čehosi nepatřičného, se stane do budoucna jedním z typických prvků Hudečkových obrazů.<br />Další etapa jeho tvorby by se dala charakterizovat jako akcentovaná figurace. I tady autor často vycházel z fotografie, respektive z nalezených a poškozených anonymních negativů. Snad právě ona neurčitelnost a neidentifikovatelnost spojená s těmito negativy otevřela Hudečkovi široké pole možností, jak s těmito inspiracemi pracovat. Autor hledal a našel způsob nového pojetí tohoto tradičního námětu. To novum se uplatňuje v kontrastním nastavení živého-organického (žena, lidské tělo obecně) v jeho efemérnosti a jakési melancholicky pojaté retro zadumanosti póz a gest. Protože řada obrazů vznikala jako rozvinutí kresebných prací i v plátnech hrála důležitou roli silná černá kontura. Nadsázka a vtip přítomné v řadě těchto pláten se stanou dalším z důležitých prvků Hudečkovy tvorby.<br />Změnu a odklon od figurace přineslo narození dcery Olivie. Hudeček začal malovat obrazy, v nichž tematizoval nové, jiné vidění světa. Pokusil se malovat svět závislý na očích dítěte, svět z dětské perspektivy (Dětský pokoj, Jugend Ikea, Horizont), svět, který je přítomen kolem nás, který ale nevnímáme jednoduše proto, že ho nevidíme. Tato změna byla pro Hudečkovo malování rozhodně životodárná a důležitá. V plátnech z poslední doby jakoby najednou odhalil, že k tomu, aby věci fungovaly jinak a „zázračněji“, není už třeba roubovat je k sobě, ale že stejně nosná může být prostá změna stanoviště a tím nové vidění skutečnosti. Rázem tak došlo v jeho obrazech k pročištění a zjednodušení. V poslední době se autor obrací k lidem, které zná a kteří jsou pro něj nějakým způsobem významní. Své přátele a kolegy začal malovat skrze zástupné znaky, nejčastěji předměty. Propojuje hrnky, talíře, příbory a „zdobí“ je na plátnech motivy z uměleckých děl svých přátel. Maluje taky interiéry, v nichž nebo do nichž jsou opět v drobných posunech a mutacích umisťovány fragmenty výtvarných děl různých autorů (Š. Mikeskové, K. Szanyi, D. Fialové, P. Pastrňáka), které se stávají součástí běžného mobiliáře – jako skříň, lampa, malba na stropě. <br />K tématům své tvorby Hudeček říká: „Nejzávažnějším tématem mé tvorby je malba jako taková. Nejsem žádný samozvaný mesiáš, který pouze kritizuje společnost. Vlastně si tím vším řeším svůj osobní výtvarný vhled. Nedokáži zbavit místní umění jistých problémů, tak jako to nedokázal nikdo přede mnou. Snažím se jen na ně poukázat svým malířským sdělením. A to mě baví“.</p> <p>Z textu Martina Mikoláška</p> <p>V současné době je Aleš Hudeček vedoucím Ateliéru užité malby na Střední umělecké škole v Ostravě.</p> <p> </p> <p>Studium:</p> <p> 1992 – 1997 Katedra výtvarné tvorby Ostravské univerzity, Ostrava</p> <p> </p> <p>Samostatné výstavy: <br /> <br />2011 - Lesbická metafyzika, Galerie kresby, Ostrava <br /> <br />2009 - Laboratory, Výstavní síň Sokolská 26, Ostrava <br /> <br />Utopie, Galerie Beseda, Ostrava <br /> <br />Tušení souvislostí, galerie Bárka kafe, Ústí nad Labem <br /> <br />2008 - Chyba v Matrixu, Šustalova vila, Kopřivnice <br /> <br />Nové druhy, Červený kostel, Hlučín (s M.Hermanovou) <br /> <br />2007 – Narozeniny, Galerie kresby, Ostrava, www.minikino.cz/mkgalerie2.aspx <br /> <br />Vdovy, Galerie Dole, Ostrava <br /> <br />Jedna prázdná, druhá vysypaná, Důl Michal, Ostrava ( s D.Bednářem ) <br /> <br />2006 – Interiéry<br /> <br />2004- Olivový háj, Červený kostel, Hlučín ( s K.Szanyiovou ) <br /> <br />2003 - Pod su k ní, Galerie Skola,Institut pro umělecká studia O.u.,Ostrava <br /> <br />2002 - Kruci fix, Nibiru, Ostrava <br /> <br />C.A.P.D.P.,Na bidýlku, Brno (s K. Szanyiovou) <br /> <br />Pejsek, kočička a spol., Galerie Pokorný, Prostějov <br /> <br />2001 - 6,4 kg umění, Na bidýlku, Brno (s K. Szanyiovou) <br /> <br />Úplně jiná, úplně stejná, Bayer &amp; Bayer, Praha <br /> <br />2000 - Pojď blíž, ať tě lépe cítím, GVUO Ostrava</p> <p> </p> <p>Stipendijní pobyty</p> <p>Čimelice, Nadace a centrum pro současné umění, Praha, 1999 <br /> <br />Velký formát, Valtice, 2003 <br /> <br />Malířské sympozium Albertovec, květen 2008 <br /> <br />Smalt Art, sympozium smaltu, Ostrava Vítkovice 2011 <br /> <br /> <br />Zastoupení ve sbírkách</p> <p>Národní galerie - Veletržní palác <br /> <br />Dům umění Ostrava <br /> <br />Muzeum umění Olomouc <br /> <br />Sbírka Marek - Brno</p> ALES-HUDECEK_15_2012-02-02 09:55:31 Wed, 02 Jun 2010 19:54:47 GMT http://galerie.kzvalmez.cz/vystavy/aktualni/JIRI-SURUVKA/ <p><strong> </strong><strong>Jiří Surůvka</strong> (1961) patří k nejznámějším českým současným umělcům. Učastnil se mnoha zahraničních výstav a Českou republiku reprezentoval i na nejprestižnější přehlídce současného světového umění Biennale di Venezia. Je stále věrný svému regionu (Ostravsko), kde se také různými aktivitami angažuje v uměleckém provozu. Dílo Jiřího Surůvky i jeho akce a performance lze pojmenovat slovem brutální. Týká se kontroverzních sociálních, politických a kulturních témat a míří divákovi přímo mezi oči. Jeho razantní ironie se nevyhne ani tématům životního prostředí, nacismu a vlastní sebereflexe. V  různých výtvarných akcích se pak svou nemužnou postavou vtěluje do role Batmana, zachránce světa nebo aspoň ostravského regiónu. Vystupuje s uměleckou skupinou František Lozinski o. p. s. a v devadesátých letech 20. století se svými kolegy provozoval divadelní kabaret Návrat mistrů zábavy. Je iniciátorem mezinárodního a <a class="matchTooltip">dnes</a> již kultovního performančního festivalu Malamut. V současné době je známý především svými tištěnými plátny počítačových obrazů vytvářenými z fotografické předlohy, v nichž tematizuje různé kulturní a sociální stereotypy. Doc.Mgr. Jiří Surůvka je vedoucím ateliéru "Nová média" na na katedře Intermédií Ostravské univerzity v Ostravě.</p> <p> </p> <p>2010 International art sympozium Hradec, zámek Hradec nad Moravicí, CZ<br /> <br /> 2009 Spaces World artists programme, Cleveland, Ohio, USA <br /> <br /> 2008 Miners on the horses/ Horníci na koních, symposium, Albertovec<br /> <br /> 2004 Stipendium Ateliers Hoeherweg, Düsseldorf, Německo<br /> <br /> 2002 Stipendium Künstlerhaus Schlos Balmoral, Bad Ems, Německo</p> <p><br />2001 La Biennale di Venezia, 49. Esposizione internazionale d'arte, Venezia</p> <p><br /> 2000 Stipendium Kultur-Kontakt, Wien, Austria <br /> <br /> 1999 Rezidenční pobyt CSU, zámek Čimelice<br /> <br /> 1998 Grant Nadace pro současné umění, stipendijní pobyt v USA <br /> <br /> 1997 Zvláštní cena poroty I. zlínského salonu mladých <br /> <br />1984-1992 Studium učitelství českého jazyka a literatury, FF OU Ostrava</p> <p> </p> <p>Kurátor výstavy: Leszek Wojaczek</p> <p> </p> <p>Úvodní slovo: Lenka Klodová</p> <p> </p> <p>Performance: Lenka Klodová</p> <p> </p> <p><strong>Vstup ZDARMA.</strong></p> JIRI-SURUVKA_14_2011-11-26 08:23:28 Wed, 02 Jun 2010 19:45:31 GMT http://galerie.kzvalmez.cz/vystavy/aktualni/vernisaz-192011-v-1800-hod/ <p><strong>Josef Bolf </strong>(1971) je nejdepresivnějším vizionářem atomového věku. Jeho malby <strong> </strong>zalidňují podivné figury, napůl zvířata, napůl lidé, v nichž se komiksová stylizace setkává s všudypřítomným smutkem a zranitelností. Bolfovi hrdinové v sobě spojují infantilní zjev, nostalgii a nevysvětlitelné nutkání k sebedestrukci. Při pohledu na růžového pejska s očima jak z dívčího památníku a hlavní pistole zastrčenou do úst, se vnucuje pocit, že Bolf vystihl jistou rozpolcenost, která není jen projevem autorovy osobní posedlosti, ale do jisté míry pojmenovává charakteristický rys doby. Bolf zachycuje svět, kde si melancholie podává ruku s neurózou. Jeho sdělení jsou pokaždé intenzivně osobní až lehce vyšinuté ať už se jedná o malby, americké retuše, kresby nebo komiks. Pojmenovává surreálné, aniž by se nechal limitovat formální stránkou surrealismu. Jeho zatím nejnovější série využívá techniku, kterou si snad každý pamatuje z hodin výtvarné výchovy. Proškrabává tuš nanesenou na vrstvě barevných voskovek. Tento postup a asociace s ním spojené ještě umocňují divákovo znepokojení. Připomínka dětství, které si mnozí idealizují a projektují do něj touhu po bezstarostnosti a bezpečí, se jeví jako kacířská v kontrastu s neutěšenými a depresivními náměty. V případě Bolfových zvířátek, připomínajících Pifa nebo postavičky ze Čtyřlístku, totiž není ve hře jen oblíbený dětský komiks, ale hodnoty, které si s dětstvím spojujeme, zejména nevinnost. Bolfovy obrazy vpouštějí do tohoto světa důvěřivé jistoty vykořeněnost, úzkost a smrt.</p> <p>„Nechme stranou formu i techniku a soustřeďme se na obsah a jeho ohlas. Josef Bolf je v Čechách roku 2008 považován za úspěšného malíře. To znamená, že v zemi, kde nikdy nebylo tak dobře jako teď, získal oblibu malíř, který maluje nejrůznější katastrofy, okamžiky zoufalství, depresivní výjevy lidského osamocení nebo situace všeobecné hrůzy. Jde přitom za hranice běžného vkusu. Přitahuje ho horor, v obrazech cituje komiks, populární kulturu a dokonce kýč. To jsou podivné předpoklady úspěchu a zvláštní vizitka společnosti. Pokud tedy nebudeme věřit tomu, že nejvíce toužíme po tom, co nemáme, i kdyby to mělo znamenat zvrácení uznávaných hodnot. Naše civilizace, a v tom se neliší od svých historických předchůdců, se v dobách prosperity zajímá o svou temnou stránku, morbidně ji přitahuje smrt a úpadek. Bolf patří k tradici umělců, básníků a rockových hvězd, které ji zásobují díly plnými úzkosti, destrukce a zrůdností. Straší a dojímá, odpuzuje, a tím vlastně přitahuje. Někdy je jako emocionální vyděrač, který se ke svým metodám sám ochotně přiznává, a my mu stejně ochotně podléháme. Přitažlivost Bolfovy práce z posledních deseti let je dvojího druhu. Jeho diváci dokáží vycítit naléhavost, s jakou k malbě přistupuje coby prostředku k pitvání vlastních traumat. Tato traumata současně nejsou jen jeho soukromými běsy, ale řada diváků se s nimi dokáže ztotožnit. Bolf mluví nejen o své zkušenosti, ale i o zkušenosti své generace.“<br /> ...<br /> „Každý večer se několik miliónů lidí se zájmem dívá, jak dvěma desítkám rodin řeka vyplavila sklep, nebo pozoruje auto, namotané na strom u cesty, ve kterém všichni cestující zahynuli. Drobné katastrofy občas nahradí velká, pokud možno obtížně představitelná hrozba: malárií nakažení komáři nebo šílenci vkládající žiletky do kojeneckých výživ. Jako kdyby naše civilizace potřebovala nové a nové důvody ke strachu, stále hledá nepřátele a scénáře možných katastrofických situací. Jsme pečliví pozorovatelé vzdálených neštěstí. Podobné zprávy nám přinášejí aspoň dočasný pocit jistoty.“<br /> ...<br /> Z textu Tomáše Pospiszyla</p> <p> </p> <p>1990 -1998 AVU Praha- doc. Načeradský, doc. Kokolia, doc. Skrepl</p> <p>1995 - Kongsthogskolan Stockholm, Švédsko</p> <p>1996 - Akademie der Bildende Kunst Stuttgart, Německo</p> <p>2007 -  International Studio and Curatorial Program, New York, USA</p> <p> </p> <p>Josef Bolf je laureátem ceny Osobnost roku 2010 na výtvarné scéně. Vítěze vybrala desetičlenná porota složená z historiků umění, kurátorů a novinářů.</p> <p> </p> <p>Kurátor výstavy: Leszek Wojaczek</p> <p> </p> <p>Úvodní slovo: Josef Bolf</p> <p> </p> <p>Program: Tichonov</p> <p> </p> <p><strong>Vstup ZDARMA.</strong></p> vernisaz-192011-v-1800-hod_13_2011-10-05 08:43:13 Wed, 02 Jun 2010 19:32:25 GMT