Vojtěch Kovařík

Vojtěch Kovařík (1973) ) rodák z Valašska, žije a pracuje v Rožnově pod Radhoštěm. Je absolventem Ateliéru kresby Fakulty umění Ostravské univerzity v Ostravě a laureátem Ceny kritiky za mladou malbu (2019). Základním tématem jeho rozměrných pláten je mytologie. V raných dílech své postavy zachycoval jako anonymní siluety, které připomínaly mytické představení stínového divadla.

V současnosti je středem jeho zájmu starožitný Tiresias, Achilles, Apollo, Hesperidové, Herkules nebo jejích současnící Mike Tyson, Samuel Peter, Hakuho Sumotori. Ke svým postavám bojovníků přistupuje jako k pohanským božstvům, zobrazuje je s veškerou důstojností, kterou si zaslouží. Přestože jsou zachyceni v dramatických momentech, určitým způsobem připomínají klasické sochy. Zastaveni uprostřed pohybu. Na jejich objemná, nepřirozená těla jsou vrženy hluboké stíny. Nachází se spíše v abstraktním prostředí, které je reprezentováno nevýznamnými symboly a veškerá pozornost je tak věnována idolům samotným. Bez ohledu na jejich výrazné svaly, působí někdy melancholicky, jako kdyby byli nuceni bojovat a útočit. Místo zasmušilého (ale stále agresivního) zápasníka, který dominuje svému zkratkovitému prostředí, lidské tvary spoluvytváří okolí stáním nebo pohybem, který je stejně důležitý jako každý další prvek výjevu.

Kurátor výstavy Leszek Wojaczek

ROZHOVOR 

Řekni nám něco o sobě. Odkud jsi a jak se umění poprvé dostalo do vašeho života? 

Pocházím z Rožnova pod Radhoštěm, kde v současné době žiji a pracuji. Celá naše rodina je umělecky založená, takže k umění mám vztah už od dětství a jsem za to nesmírně vděčný. Poměrně často jsme jezdili na velké výstavy do zahraničí, kde jsem poprvé viděl práci velkých umělců jako Baselitz, Lupertz, Léger, Rousseau atd. Také rád vzpomínám na letní rodinné dovolené. Byl to takový triatlon; moře, památky a turistika. Každé letní prázdniny jsme jezdili na Balkán, zejména do Řecka. Myslím, že to rozhodně ovlivnilo mě a mou práci.

Měla tvá práce vždy styl, který v současné době ztělesňuješ? 

Asi ne. Vždy mě ale zajímalo figurální a monumentální umění. Během studia na univerzitě jsem začal malovat, což mě úplně pohltilo. Poté jsem strávil poslední dva roky ve škole od rána do večera. V ateliéru jsem hledal cestu ven, a to jak formou, tak tématem. Také bych měl říci, že mě vždy zajímaly témata z antiky. Ve své práci jsem však toto téma příliš neaktualizoval ani nepředstavoval, ve skutečnosti se zdá, že až nyní znovu objevuji to, co bylo objeveno. A to je na tom to krásné.

Jaký je proces? Jak zahájíš práci? 

Mám více druhů procesů, které volím intuitivně. Někdy začnu hledáním vhodného tvaru a gest, někdy hledáním barvy, nebo započnu přímo kresebnou skici na plátno. Někdy získám takovou skrumáž barev a obrysů, že to musím znovu překreslit a začít znovu. A pokud se to opakuje znovu a znovu, pak obvykle dávám přednost opuštěním ateliéru nebo začnu se zcela odlišným dílem. Je to vždy výzva.

Proceď nás tvým dnem v ateliéru. 

Mám ateliér 5 metrů od domu, ale do studia se obvykle dostanu od 9:00 a pak obvykle maluji až do večera. Vždy záleží. Večer si rekapituluji, co jsem udělal. A zjistil jsem, že nejlepší pocit je, když za sebou zanechám něco, co mi dá určité vnitřní uspokojení, nebo když někoho potěším.

Ptáš se svou tvorbou na nějaké hlubší otázky? 

Myslím, že moje práce slouží jako svědectví o tom, že dochází k opakování, a to i bez skutečného opakování.

Vnímáš ve své práci od vypuknutí pandemie COVID-19 nějaké změny? 

Pravděpodobně to změnilo mé každodenní fungování, ale díky COVID-19 mám více času soustředit se na svou rodinu a věci, na které se člověk normálně nedostane. A také je třeba dodat, že žijeme v zeleni na okraji města, takže slovo karanténa pro nás není problémové slovo.

Odkazuje vaše práce na nějaký výtvarný směr? 

Vycházím hlavně z řecké mytologie. Ale také miluji renesanční, gotické a staroegyptské umění.

Jaké jsou plány do budoucna?

Připravuji velkou samostatnou výstavu, která bude na jaře v Sao Paulu v galerii Mendes Wood DM.