PETR STANICKÝ
Netopýr, svitek a visící muž

Studium:

• 2005-2007 New York Academy of Art, postgraduální studium
• 1998-1999 Rhode Island Schoolf of Design, Katedra skla, USA
• 1997 Edinburgh College of Art, katedra skla, Velká Británie
• 1993-2000 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, ateliér sochařství - prof. Kurt Gebauer, Ateliér skla v architektuře - prof. Marian Karel

Vybrané samostatné výstavy:

• 2020 Mezi - prostory, Galerie 19, Bratislava
• 2019 Place of the Day and Night, Galerie S12, Bergen, Norsko
• 2017 Evocations, Victoria and Albert Museum London, Londýn, Velká Británie
• 2016 Skleněný prostor, Galerie Kuzebauch, Praha
• 2015 Unfolding Places, Národní muzeum skla Leerdam, NL
• 2013 Traces, Galerie Beseda, Ostrava
• 2008 Metropolis III, Galerie Eva G. Farris TMC, USA

Kurátorský text:

Řada výtvarníků kombinuje ve své tvorbě různé materiály a přístupy. K těm autorům, kteří mají za sebou sklářské vzdělání a věnují se zároveň i jiným technikám, patří i Petr Stanický (1975). Ohniskem jeho tvorby je vysloveně architektonické pojetí uměleckého díla. Stavbou se uněj rozumí zakořeněný symbol vzestupů i pádů lidské civilizace, prosazování rozumu a logiky do prostředí ovládaného živelným chaosem. Autorovu tvorbu lze označit za trvalý průzkum prostorového chápání lidského bytí. Petr Stanický k nám svým dílem promlouvá jako člověk k člověku. K jeho tvůrčí inspiraci stačí hluboká vnímavost k civilizačním a přírodním souvislostem spojená s obyčejným zdravým rozumem.

Známé jsou Vaše objekty a koláže rozvíjející otázky prostoru, prostorových plánů, architektonických struktur, perspektivy a iluze. Přestože jsou to mnohdy nefigurální věci, cítím z nich téma člověka, lidského bytí…

Tak to přesně je a fascinuje mě to. Milan Hlaveš jednou napsal, že figura se mou diplomkou vytratila z prostoru, který buduji, ale přitom je tam stále cítit. Já ji tam taky stále cítím a ctím, neustále se k ní vracím, i když zrovna není vidět.

Takže otázky člověka u Vás souvisejí s prostorem?

Otázky člověka souvisejí s myšlením a to zase souvisí s tělem. Tělo je obsah i prostor. A prostor je všude kolem něj, takže proto se ho nedokážu vzdát.

Zde by bylo na místě zmínit Váš objekt Kate´s Pyramid z roku 2007.

Kate´s pyramid je památník dívce, která zemřela na mentální anorexii. Byla to mladičká studentka na univerzitě a měla problém, který se jí nepodařilo překonat. Vztáhnul jsem se k tomu tím, že jsem vytvořil prostor, který ubíhá a působí, že někam směřuje, takže vytváří nějaké zdání, ale ve skutečnosti se chová úplně opačně, směřuje k nám. V jednu chvíli se ale vše propojí a tvoří pyramidu, vlastně takový harmonický renesanční celek.

Ve své tvorbě dokážete dospět k jádru věci. Vyzvedla bych zejména Noční město, lapidární, celoskleněný objekt. Podle mě je o vztahu dvou vymezených prostor, o základní jednotce systému, světa…

Při vzniku téhle věci stála posedlost pozorováním města zezhora.  V New Yorku se například dělají večírky na střechách, zažíváte tu vlastní proměnu. Stejně tak s úžasem sleduji, jak při pohledu z letadla dostává krajina nebo město přibližováním tvar. Svět je jeden velký světélkující organismus a mě neustále fascinují vzájemné vztahy v něm. Že něco leží na něčem nebo je něčeho součástí, tedy rub i líc věcí. V Metropolitním muzeu jsem jednou viděl, jak restaurují bronzové koně a otevřel se mi pohled dovnitř té skořápky. Bylo to ohromně zajímavé, nejraději bych tu bublinu ve tvaru koně nafoukl obráceně.

Kurátor výstavy: Leszek Wojaczek

Úvodní slovo: Ilona Víchová

Program: Vertigo kvintet & Dorota Barová